Xterra Prachatice a Gigatlon v Plzni

Několik měsíců jsem o sobě nedal vědět. Především to bylo tím, že jsem se skoro žádných závodů nezúčastnil a nebylo tak moc o čem psát. V květnu jsem dopisoval bakalářku a dělal zkoušky, v červnu následovalo učení na státnice a poté obhajoba.. Bylo toho hodně, ale vše dobře dopadlo a po pěti letech je ze mě konečně bakalář. :) 

Na začátku července už jsem si řekl, že odpočinku bylo dost a chtěl jsem se opět pustit do trénování. Bohužel mé věčné problémy s koleny neměly (nemají) konce a místo návratu do závodního sedla, se můj návrat konal k ortopedovi panu Kutáčkovi.  

Xterra Prachatice

V srpnu jsem si už konečně alespoň trochu zazávodil. Nejdříve jsem se vypravil na krátkou Xterru do Prachatic (0,7 - 15 - 5), kde jsem se utvrdil, že jsem plavat stále nezapomněl. S kolem a během už to nebylo takové, ale nakonec to stačilo na slušné 5. místo. Závod jsem si velice užil, už jen kvůli tomu, že se na start postavil můj kamarád a dlouhá léta můj nejlepší triatlonový parťák Vojta Dědek. Všechny na plné čáře (především na běhu) rozdrtil Kuba Janoušek. V ženách dominovala Barča Hlaváčová.

Gigathlon Plzeň

Poslední víkend v srpnu se konal další závod seriálu Gigathlon. Tento nový sport, původem ve Švýcarsku by měl správně obsahovat 5 disciplín (plavání, běh, kolečkové brusle, silniční a horské kolo). V Plzni se na Boleveckém rybníku představily pouze jeho 3 disciplíny, a tak z toho byl klasický terénní triatlon - tedy Xterra (0,5 - 20 - 5). Patriotem závodu byl olympionik Přéma Švarc, který byl součástí jedné ze štafetových trojic. Závod se pro mě vyvíjel dobře. Z vody jsem šel v Přémovo patách a na kolo vyrážel jako druhý (na prvním místě byla právě štafeta, která ještě o něco navýšila náskok díky odpadlé depové části). Po dlouhé době se mi potvrdilo, jak může být důležité si závodní trať před startem projet. Přejel jsem odbočku a než jsem si to uvědomil, sjel jsem asi z 1km dlouhého kopce. Při návratu zpět na trať jsem zjistil, že jsem se propadl asi o 10 míst. Ale i to k závodu patří, nic jsem nevzdával a pokračoval dál. Bylo vtipné, když jsem zpětně zjistil, že si někteří závodníci mysleli, že jsem tak rychlý, že předjíždím o kolo (jeli se 2 stejné okruhy). J

Do druhého depa jsem přijel asi na 7 pozici. Ztráta byla natolik veliká, že se mi o stupních vítězů mohlo jen zdát. Nicméně i tak jsem do cíle doběhl na 5. místě a alespoň mě potěšil 2. nejrychlejší běžecký čas.