Startovalo se trochu netradičně přímo z vody a plaval se jeden 1500m dlouhý okruh. Po zaznění klaksonu a zvednutí startovací lajny, jsme se vydali vpřed. Brzy jsem se dostal do čelních pozic a od pěti stovky jsem táhl hada plavců až do konce. Jen jeden Brazilec se pravděpodobně chtěl ukázat před domácím publikem, a tak posledních 50m sprintoval, aby z vody vylezl metr přede mnou.
Na kole jsme se sjeli do 8 členné skupinky, kde už byl se mnou můj český parťák Tomáš Řenč. Jelo se poměrně vysoké tempo a v každém ze 4 okruhů nás čekal přes 1000m dlouhý kopec. V prvním okruhu jsem neměl větší problém se ve skupině udržet, ve druhém to bylo o něco horší, ale ve třetím, kdy ještě nastoupil jeden z Brazilců, mi spadly nohy a z balíku jsem odpadl. Protože za námi byla poměrně velká díra, nezbývalo mi nic jiného, než poslední okruh odjet sám. Ale asi ještě 3 km před depem mě stihla pohltit 2. skupina triatlonistů, kde jeli další dva Češi Tomáš Kabrhel a Lukáš Kočař.
Na běhu jsem totálně vyhořel. Běželi se 4 okruhy a také zde nás v každém z nich čekalo nepříjemné táhlé stoupání. Po pár kilometrech to už vypadalo, že bych se ještě mohl rozběhnout, ale snahu o rychlejší tempo vystřídala křeč do stehna. Věděl jsem, že na nějaký super výsledek to ten den nebude, a tak jsem se snažil alespoň kvůli soutěži týmů. V té jsme nakonec skončili druzí, a to především díky vynikajicímu výkonu Tomáše Řenče, který si doběhl v individuálním závodě pro stříbrnou medaili. Jen škoda, že naše děvčata tu neměla třetí holku do týmu, protože zajela parádní závod a v soutěži družstev by určitě bodovala.
Jsem rád, že z Brazílie nepojedu s prázdnou. I když můj výkon nebyl nějak oslnivý, neháži flintu do žita. Byl to letos můj první závod a hned v takových extrémních podmínkách. Věřím, že teď už to bude jenom lepší. Zítra (ve středu) přelétáme do Peru do Limy, kde nás v neděli čeká pan americký pohár.
