pátek 18. listopadu 2016

Sezóna v zimním plavání je v plném proudu


Po delší době se vracím ke psaní svého blogu. Od mého posledního příspěvku uběhlo více jak 5 měsíců. Během té doby jsem stihl měsíční pracovní stáž v Norsku, dovolenou na Islandu, objet pár triatlonů a zaběhnout několik podzimních přespoláků. Ale to hlavní, co se sportu týká, začalo teprve před měsícem. Ano, sezóna zimního plavání!

Před startem sezóny 2016/17 jsem si slíbil, že se pokusím vyhrát ČP. Proto musím zvládnout minimálně 10 závodů, protože přesně tento počet se do celkového bodování započítává. Abych ale pomohl také svému klubu I. PKO Praha, musím závodů objet co nejvíce, protože každý se počítá.

Nyní mám za sebou již 4 závody:
Slavkov u Brna, voda: 13,2 ºC - 1000 m - 2. místo
Jičín, voda: 10,2 °C - 1000 m - 1. místo
Jihlava, voda: 8,8 °C - 1000 m - 2. místo
Blansko, voda: 5 °C - 750 m - 1. místo

Bohůžel mě nyní brzdí má otužilecká třída, se kterou mohu plavat ve vodě pod 8 °C maximálně 750 m, a tak ztrácím cenné body do ČP. Mohu ji získat pouze tak, že poplavu na nějakých závodech 750 m ve vodě pod 4 °C. Počasí mi teď nehraje moc do karet, tak doufám, že to bude co nejdříve, abych se mohl opět utkávat jen s těmi nejlepšími.

PS. Na sportovní prohlídce mi oproti loňskému roku naměřili o 1% méně tuku, tak doufám, že na to letos nedojedu. :)





pondělí 6. června 2016

MČR v dálkovém plavání - Plzeň

Každým rokem mi tahle akce z různých důvodů unikala. Letos mi to ale konečně vyšlo. Sice jsem uprostřed zkouškového období a nemám moc času na sport, přišel jsem si alespoň trochu vyčistit hlavu na Bolevecký rybník. 

Zúčastnil jsem se sobotního závodu na 5 km. Na start se postavilo skoro 50 mužů. Snaha organizátorů byla, aby si opravdu každý plaval za svý, a tak se startovalo intervalově po 1 minutě. První dva okruhy (ze čtyř) se mi plavalo velmi dobře a byl jsem plný sil, poté mi ale začalo trochu docházet a poslední stovky metrů jsem už jen bojoval s křečema do prstů u nohou a do paže. Nakonec jsem ale zvládl i závěrečný finiš a jsem se svým výkonem spokojený. 

S výsledným časem 1:07:22 jsem se zařadil mezi muži na 16. místo. Vzhledem k tomu, že přede mnou byli jen mladší závodníci, tak jsem ve své kategorii 24 - 29 let dokonce zvítězil. Nejlepší plavci byli o dvě třídy jinde, ale se svým aktuálním plaveckým objemem (cca 4 km/týden) jsem snad ani nemohl čekat více. :)

výsledky

úterý 26. dubna 2016

Jaro ve znamení aquatlonu


Třetí víkend a třetí aquatlon v řadě. Duben byl zkratka ve znamení aquatlonu. Po svém prvním letošním aquatlonu v Praze jsem se týden na to zúčastnil MČR v aquatlonu v Jablonci nad Nisou a před třemi dny dalšího v Příbrami. Závod od závodu vnímám příjemné zlepšení a to především na běhu. Například při porovnání běhu v Jablonci a v Příbrami jsem v průměru snížil ztrátu na ostatní na 5 km o 30 vteřin. Bylo by super, kdyby to podobným tempem ještě chvíli pokračovalo. :)


V Jablonci to v kategorii stačilo na 6. místo, v Příbrami jsem si pak o jednu příčku polepšil. Podtrženo sečteno - po třech závodech jsem nasbíral body do ČP, které zatím stačí na 6. místo v kategorii 20-39 let (8. místo v kat. muži). 
Ještě před dvěma měsíci jsem se soustředil hlavně na zimní plavání a týdenní běžecké objemy byly sotva 10 km. Nyní začím opět běhat, a tak jsem s momentálními výsledky celkem spokojený.
Výsledky Jablonec n. Nisou
Výsledky Příbram


V květnu se postavím ještě minimálně na start jednoho aquatlonu. Mimo ČP se 10. května pořádá v rámci neoficiálního MČR v běhu na boso také Hostivařský aquatlon. Kombinace plavání a běhu se na tomto závodě (oproti závodům ČP) nepřerušuje, a tak se jedná o jeden z mála poctivých aquatlonů v ČR. Po loňské zkušenosti mohu závod jen doporučit, avšak pro některé může být překážkou plavání ještě v poměrné studeném rybníčku na golfovém hřišti. :) Kapacita je omezena na 50 závodníků..
přihlášky zde (do 30. 4.)

neděle 10. dubna 2016

Pražský aquatlon - ČP

foto: Tereza Zimovjanová
Po dvou letech jsem se opět postavil na start ČP v aquatlonu (0,4 - 5,2) a bylo to moc fajn. Věděl jsem, že jen stěží mohu pomýšlet na stupně vítězů. Mnohem silnější byl však pro mne pocit znovu zažít závodní atmosféru mezi pravými triatlonisty. Přestože na startu mužů a žen chybělo několik předních českých jmen, díky dorosteneckým a juniorským kategoriím byla konkurence velmi slušná.

Na plavání jsem měl nahlášený 5. nejlepší čas. Trochu s překvapením jsem ale v čase 4:30 doplaval na 2. místě za nejrychlejším Štěpánem Zahradníkem. Za mnou to bylo ale pěkně našlapaný (další čtyři borci byli za mnou v pěti sekundách). 
Na běhu jsem vůbec netušil, jak na tom jsem, ale příliš jsem si nevěřil. Kvůli střídavým problémům s koleny nemám moc naběháno, a tak jsem za svými běžeckými výkony dost zaostával. Nicméně jsem to chtěl zkusit a alespoň 1. okruh (ze 4) se pokusit udržet s nejlepšími. To se mi sice podařilo, ale nebyla to asi dobrá volba. V dalších kolech jsem zpomaloval a postupně se přes mě dostalo několik běžců. Do cíle jsem doběhl (2 s za svým týmovým kolegou Pavlem Patákem) celkově na 10. místě a ve své kategorii na 6. místě. Dostal jsem lekci. S tím ale co mám natrénováno, mohu být se sebou spokojený. Věřím, že další závody budou už jen lepší. 

Příští týden nejspíš vyrazím na aquatlonové MČR do Jablonce nad Nisou, kde budou o něco spravedlivější vzdálenosti (800 m plavání a 5000 m běh). Tak snad se i přes jistě silnější konkurenci porvu o lepší umístění. :)

výsledky



čtvrtek 17. března 2016

Mistrovství světa v zimním plavání v sibiřské oblasti Ťumeň

V Rusku se 9. - 12. 3. konalo 10. mistrovství světa v zimním plavání. Příliš lidí nepřekvapilo, že právě na tomto šampionátu byla rekordní účast závodníků, protože v Rusku je otužování velmi populární. Celkem se na start postavilo 1275 plavců ze 42 zemí. Závodilo se na tratích 25, 50, 100, 200 a 450 metrů.

Já se přihlásil pouze na delší tratě 200 a 450 m. Očekával jsem totiž, že na kratší tratě může přijet téměř jakýkoliv rychlý bazénový plavec a z důvodu velmi vysokého startovného na každou disciplínu, jsem se chtěl zaměřit na to, kde cítím svoji největší sílu.




Bazén


Nečekalo nás nic jednoduchého. Proto, aby se mohl v Ťumeňu takovýto závod konat, musel být v zamrzlé řece (poblíž centra města) vyřezán bazén. Tloušťka ledu byla více než půl metru, takže to muselo dát organizátorům spoustu práce. Ti ještě po zkonstruování celého bazénu (délky 25 m a šířky 10 plaveckých drah) neměli zdaleka vyhráno. Bazén jim ve velkých mrazech přes noc zamrzal, proto si museli vzít na pomoc speciální vířiče vody, které tomu zabránily. I tak se na nás při slunci třpytila ledová tříšť, které bylo nejvíce z rána. Proto to často měly ženské kategorie o trochu těžší, jelikož startovaly vždy před námi. Nebylo tedy výjimkou, že po doplavání měl člověk doslova pořezané ruce. :) 
Teplota vody se pohybovala od 0,0 do 0,5 °C. V ničem studenějším jsem zatím neplaval, takže jsem byl na svoji premiéru velmi zvědav a trochu i nervózní.

Závod


Přiletěl jsem ve čtvrtek ráno, den před svým závodem na 200 m. Podíval jsem se na závod na 100 m VZ, abych viděl, co můžu další den asi očekávat. Když jsem viděl ty rychlý časy ve své kategorii (tj. 100 m kraulem za 57s, při startu z vody bez kotoulových obrátek), říkal jsem si dvě věci: Ještě že jsem se na stovku nepřihlásil a že na těch 200 m to bude sakra těžký.
V den závodu se ale ze startovní listiny ukázalo, že na 200 m si už moc bazénových chlapců netroufne. Každopádně jsem ale kromě jednoho Rusa nikoho neznal, takže jsem netušil, do čeho jdu. Věděl jsem jen jedno - nějakou placku urvat prostě musím. :)
  • 200 m VZ:
Připadalo mi to jako na pravých plaveckých závodech. Patnáct minut před svým startem se všichni závodníci z rozplavby sešli v zahřívacím stanu kousek od bazénu. Zde si 2 mladé slečny každého odfajfkovali z jejich seznamu a postupně nás řadili podle plaveckých drah. Poté jsme přešli ke svým blokům, každý kdo uslyšel své jméno a národ, hrdě zvednul ruku směrem k naplněným tribunám.   Na pokyn se lezlo po žebříku do vody. Stihl jsem jen dvakrát narychlo ponořit hlavu, pak už jen pár vteřin pozornosti...
Start! První půlku závodu jsem byl poměrně dezorientovaný, ledová voda mi svírala plíce a já se nemohl dostat do tempa. Pohyboval jsem se na 3. - 4. místě. Druhá stovka už byla lepší, trochu jsem se srovnal a myslím, že jsem i o něco zrychlil. Dohmátl jsem bez jakéhokoli vědomí o umístění, proto se rychle rozlížím kolem sebe. Zaznamenal jsem u bloků pouze jednoho plavce. Chachá, vyšlo to! Ze druhého místa jsem byl nadšený...
Později jsem se ale dozvěděl, že mi zlato uniklo o pouhé 1,5 vteřiny, byl jsem drobet zklamaný, protože jsem věděl o svých rezervách. Zároveň mě to ale povzbudilo na další den, protože na 450 m bych měl mít šanci si to všechno vynahradit a zabojovat o nejcennější kov.
  • 450 m VZ:
Na 450 m se vydali už jen ti nejodvážnější/nejotužilečtější, což se projevilo především na startovní listině, kde opět pár jmen ubylo. Tušil jsem, že mým největším soupeřem bude Rus Gregori Ermola, kterého znám ze závodů v Číně.
Před startem jsem se cítil dobře, věděl jsem o dost více, do čeho jdu, a věřil jsem si. Když ale naši rozplavbu hlasatelka představila a já spatřil především jen ve své dráze souvislou 10 metrů dlouhou vrstvu ledové tříště, trochu jsem znérvóznil. Bral jsem to ale s humorem a uklidňoval se, že soupeři budou mít určitě to samé nebo ještě něco horšího na druhé straně bazénu. :)
Zazněla siréna a já se vydal vstříc 18 délkám bazénu. Začal jsem celkem rozvážně, aby mi vydržely síly až do konce. Zároveň jsem se ale snažil držet tempo s ostatními a nic nepodcenit. Rychlost určoval Gregori na vedlejší dráze, já se držel o půl záběru zpět a vyčkával. Věděl jsem, že můj čas ještě přijde. Naplánoval jsem si to na obrátku po 350 m. Nakonec to ale nebylo až takové maso. Soupeři sami postupně odpadali a i můj hlavní soupeř z Ruska ztrácel po 300 m pomalu svůj dech. Můj nástup byl proto o dost výraznější. Závěrečných 25 m jsem sice mohl už jen vyplavávat, ale já přijel na Sibiř závodit, proto jsem udělal pravý opak. Po poslední obrátce jsem ledovou vodu silně rozvířil nohama a polozmrzlé ruce, v kterých jsem pomalu ztrácel cit, jsem roztočil jak mlýnská kola. Dohmátl jsem v čase 5:37 a stal jsem se mistrem světa. :)
Ještě jsem ve vodě chvíli počkal, abych poblahopřál svému největšímu konkurentovi Gregoriovi a pak už jsem rychle lezl z vody. Následovaly gratulace od kamarádů z českého týmu. Cenil jsem si, že velká část z nich v době mého závodu stála u bloku a fandila, ačkoliv organizátoři připomínali, že má povolení jen jeden z nich.

Ceremoniál


Závod na 450 m VZ byl pro českou výpravu vůbec nejúspěšnější. Deset se nás ten den postavilo na start a 5 cenných kovů jsme sebrali. Lucka Leišová, Zuzana Kouřilová a Ivan Landa získali ve svých kategoriích bronzové medaile. Zlatou medaili získala Dana Zbořilová. 
Vyhlašování výsledků a předávání medailí jsem si moc užíval, protože nevím, jestli se mi ještě někdy něco podobného povede. Hrdě jsem stál na nejvyšším stupni a v rozpažených pažích mi vlála česká vlajka. Chybělo mi už jen si poslechnout českou hymnu, potom by to bylo dokonalé.


Děkuji všem za podporu a gratulace, ať už osobně nebo na sociálních sítích. Moc si jich cením. ;)

Fotogalerie 1  2 | Výsledky 

Video - 200 m VZ (můj start v 1h 15min)
Video - 450 m VZ (můj start v 1h 25min)

pondělí 8. února 2016

2. ročník Kryathlonu

zdroj: SportGroup.cz
Vzhledem k tomu, že se na startovním poli objevilo téměř dvakrát více závodníku než loni, tušil jsem, že obhajoba vítěztví nebude vůbec jednoduchá. Do závodu jsem nastupoval s velkým respektem, ale zároveň s maximálním odhodláním a nejvyššími ambicemi. 

Ještě loni jsem byl v otužování naprostý nováček. Lezl jsem do vody jako poslední a po celou dobu jsem plaval s hlavou nad vodou. Letos už to bylo o dost jiný. Do vody jsem lezl jako první a nyní mě už její teplota 4,2 st. vůbec neznervózňovala. 

Průběh závodu byl podobný jako v loňském roce. Z vody jsem lezl jako první. V depu jsem se trochu zbrzdil soukáním se do ponožek (což se mi ale později vyplatilo). Na běh jsem sice vybíhal těsně druhý za Pavlem Mužíčkem, ale po krátké době jsem se opět dostal do čela závodu. Snažil jsem si udělat co největší náskok před ostatními kryatlonisty, abych využil co možná nejvíce volného běžkařského areálu, na kterém se dost špatně předjíždělo. Do druhého depa jsem doběhl první, ale opět jsem se tam setkal s Pavlem. Tomu hodně dlouho trvalo, než se s bosýma nohama do běžkařských bot dostal a to nejspíš v boji o prvenství rozhodlo. Sice jsem si na běžkařskou část celkem věřil, ale jak se později ukázalo, Pavel by mi byl ještě velkým soupeřem. Ne nadarmo se v triatlonu říká, že depo je čtvrtá disciplína a v kryatlonu to podle mě platí dvojnásob. :) 

A tak se mi to podařilo. V něděli (7. 2. 2016) jsem obhájil zlato v Kryathlonu. Druhou příčku si po pěkném běžkařském výkonu zajistil Pavel Mužíček a třetí doběhl Jirka Václavík.




Díky patří všem organizátorům - především Jackovi Brightovi a Pepovi Stolínovi, kteří dokázali za tohoto počasí uspořádat závod v Praze, jehož součástí je běh na lyžích.
Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří mě podporovali ať už na místě (rodině, kamarádům, spolužákům..) anebo na dálku.
V neposlední řadě bych chtěl poděkovat svému partnerovi Salming. za podporu a běžecké vybavení.


*Kryathlon je spojení plavání v ledové vodě (bez neoprenu), běhu a běhu na lyžích. Více se můžete dočíst na oficiálních stránkách www.kryathlon.com.

čtvrtek 21. ledna 2016

Čína - International Winter Swimming


Včera jsem se vrátil z velmi vydařené akce - z festivalu zimního plavání pořádaného v Číně. Byl to týden plný sportu, poznávání nových kultur, gastronomie, ale především velké zábavy a přátelství. Za těchto několik dní jsem toho všeho naprosto plný a jen těžko se mi s tím vším loučilo.
Mohl bych zde popsat celý blog, ale nevím, jestli by to někdo četl, proto se zmíním pouze o dvou závodních dnech.




Jinan - Winter Swimming In Springs
Po 2 dnech strávených v Shanghaji jsem se já a další plavci přesunuli na sever do 1000 km vzdáleného města Jinan, kde se konaly naše první závody. Toto město je známé především pro své vodní prameny, které tam vyúsťují. Proto bylo jezero v centru 6 milionového města velmi čisté.
Všechny kategorie plavali stejnou vzdálenost - trať na 300 m. Malý trajekt nás nejdříve dopravil na ostrůvek uprostřed jezera. Odkud se pak plavalo jedním směrem přímo až ke břehu, kde byl cíl.
I když jsem před odjezdem byl trochu nachlazený a trénink v ledové vodě jsem vynechával, v den závodu jsem byl už fit a věřil jsem si na cenný kov. Věděl jsem ale, že to nebude vůbec jednoduché. To se potvrdilo hned po startovním výstřelu, kdy se hned od začátku na mé úrovni drželi další dva plavci. Nedalo mi to a ještě více jsem zabral, abych je setřásl. Po pár desítkách metrů se mi to podařilo, ale ztratil jsem hodně sil a do cíle to bylo ještě asi 100 m. Ke konci závodu už jsem bojoval spíše sám se sebou. Ale zvládl jsem to. Doplaval jsem první o 8 vteřin před druhým Rusem a 15 vteřin před třetím Číňanem.
Po výlezu mě ještě na chvíli zadržela čínská novinářka s několika otázkami ohledně závodu (naštěstí to bylo v anglickém jazyce). A  když už jsem se chystal si vzít ručník a rychle se obléct do teplého, zavolali nás medailisty na slavnostní vyhlašování. Klepal jsem se a se svými zmrzlými tvářemi jsem se snažil usmívat na tleskající diváky. Ale stálo to za to. Kolem krku mi spadla krásná křišťálová medaile a do ruky mi byl vtisknut poukaz na 1000 ¥. A tak jsem dostal své první prize money v zimním plavání. :)

Taierzhuang (Zaozhuang) - Grand Canal of China

Z Jinanu jsme se přesunuli jižně do krásného města Taierzhuang, kde nás ubytovali v nově zrekonstruovaném ,,starobylém městě/Ancient". Závody se zde pořádaly především na krátké vzdálenosti. Venkovní bazén o délce 50 m a šířce 6 drah, byl umístěn v čínském (dříve velmi významném) dopravním kanálu. Bazén byl vytvořen pomocí malých barelů, které znám z triatlonových závodu, kde tyto barely většinou slouží jako odrazový ponton do vody.

Na programu byly všechny plavecké styly na 50 m, včetně týmových štafet na 4 x 50 m a na závěr závod na 450 m. Ten se jako jediný uskutečnil mimo ohraničený bazénový prostor. Bohužel jsme si mohli vybrat pouze jednu disciplínu (+ štafetu). Příliš jsem neváhal. Zvolit si nejdelší trať jsem bral jako samozřejmost. Trochu mě jen nehrál do karet časový harmonogram. Podle rozpisu jsem měl totiž mít mezi štafetou a závodem na 450 m pouhých 15 min pauzu. Z toho jsem měl celkem obavy, protože to je snad nejhorší čas. Tak dlouho nemohu zůstat ani ve vodě, abych čekal na start, ani se nestihnu opět rozehřát. Ale jak už jsem si řekl mnohokrát, je to jen o hlavě. :)

Po doplavání štafety, kde jsme dostali hlavně od čínských, ale i jiných národností slušnou nakládačku a nezbývá nám nic jiného než trochu potrénovat a příští rok jim to vrátit, jsem měl necelých 10 min do startu svého závodu. Než nás zavolali na start, poskakoval jsem v klubové flísce a snažil se udržet v teple. Pak už jen následovalo několik málo instrukcí od pořadatele, skok do vody a start.
Od začátku jsem to rozjel tak, abych pokud možno vydržel stejným tempem celý závod (ne jako v Jinanu). Myslím, že se mi to podařilo. I když někteří si zpočátku mysleli, že jsem úvod přepálil, jak jsem se rychle vzdaloval svým soupeřům. Když mě ale pozorovali delší dobu a viděli, jak se můj náskok neustále zvyšuje, zjistili, že se mýlili. Po doplavání jsem se cítil jak někde na mistrovství světa. Byl jsem v obrovské euforii z lidí, kteří stáli kolem a jásali. Všechna pozornost se ubírala 2 minuty pouze a jen na mou osobu. Hodil jsem si na ramena velkou českou vlajku a roztáhl své ruce prudce do stran. Nekonečné cvakání fotoaparátů, slavnostní pokřiky, radostné úsměvy, plácání po zádech a gratulace všemi možnými způsoby - byl to nádherný a nezapomenutelný zážitek. :)

Fotogalerie - Rajče.net