Plavecké závody v Jablonci nad Nisou - O'STYLE Cup

V sobotu jsem se představil na dalším závodě českého poháru v dálkovém plavání. Nyní se závod konal na přehradě v Jablonci, kde to moc dobře znám z triatlonových závodů. Řekl jsem si, že musím jít postupně, a proto jsem se po 3 km ve Vltavě zapsal na o něco delší trať – na 5 km.

Plavali se 4 okruhy (4x1,25km). Závod mě tentokrát bavil o něco více, protože již neplaval celý závod sám, jako na Vltavě. Hned od startu jsem to rozjel velmi svižně a vytvořil si ještě s jedním plavcem malý náskok, který jsme si nějakou dobu drželi. Až asi po   2 km nás doplaval 3. muž a plaval s námi. Necelý kilometr před cílem jsme mu ale opět uplavali a bylo pomalu jistý, že o první místo si to rozdáme jen my dva. Pokusil jsem se o několik nástupů, ale pokaždé neúspěšně. Smířil jsem se s tím, že závod rozhodne až závěrečný sprint. Asi 200 m před cílem jsem za to vzal. Nějakou dobu soupeř držel mé tempo a plavali jsme bok po boku. Poté jsem viděl, jak jeho rychlost polevuje a už jsem si říkal: ,,je to dobrý, mám ho na lopatě“. On se mi ale jen na chvíli schoval do nohou a vyčkával. Asi třicet metrů před cílem opět vystartoval a dostal se na moji úroveň. V posledních metrech jsem už moc nevnímal a nechal jsem tam všechno, ale nevyšlo to a já o pouhopouhou půl vteřinu skončil druhý.

Byla pro mě další dobrá zkušenost. Poznal jsem také, že nejen v triatlonu, ale také v dálkovém plavání ve vodě dochází k různým tahanicím a kulišárnám, které jsou na hraně, možná i za hranou pravidel.. Ale to holt k tomu asi patří. J

výsledky

Premiéra v dálkovém plavání - O Pohár Vltavy

Po mých vleklých problémech s kolenem a věčným běháním-neběháním jsem se rozhodl vyzkoušet si nějaký závod v dálkovém plavání.

Původně jsem se chtěl postavit na start už u nás v Boleveckým rybníku nebo v Ejpovicích, ale v tomto termínu jsem už měl naplánované soustředění v Livignu. Rychle jsem hledal, kde bych si to vynahradil a další závod jsem našel v Praze.

Byla to vůbec moje první zkušenost s dálkovým plaváním, a tak jsem se neodvážil se hned přihlásit do hlavního závodu na 5 km, ale zatím jen na 3 km. Teplota řeky Vltavy se pohybovala mezi 16 a 17°C. Nebylo to žádné kafe, při těchto teplotách jsem z triatlonu zvyklý na povolený neoprén, ale přibyl mi teď trochu nějaký podkožní tuček, takže jsem s tím neměl zase takový problém. :)

Plavali se 3 okruhy, tam proti proudu, zpátky po proudu. Začátek jsem rozjel rychle, jak jsem zvyklý z triatlonových závodů a rychle jsem se dostal na první pozici. Postupně jsem ale musel trochu zvolnit, protože bych to takovým tempem do konce jen těžko vydržel. I tak se ale ke mně nikdo nepřibližoval, naopak jsem si náskok stále zvyšoval. Vyhrál jsem v čase 33:25 a druhému v pořadí jsem nadělil přes 4 min. Chci poděkovat celé mé rodině, která neváhala a jela mě na tento můj závod povzbudit. Bylo to pro mě celé velmi příjemné, ačkoliv moc dobře vím, že v hlavní kategorii na 5 km bych si asi ani neškrtl..



výsledky

Vysokohorské soustředění v Livignu

Před čtyřmi dny jsem se vrátil z vydařeného vysokohorského soustředění v Itálii. Sílu a motivaci do další části sezóny nám poskytlo alpské středisko Livigno, které leží asi 1800 m.n.m. Výborné podmínky pro trénování tam nalézá spousta sportovců, ať už to jsou běžci, lyžaři, veslaři, triatlonisti nebo cyklisti. Zahlédli jsme například oba bratry Brownlee, Nicol Spirig, Zdeňka Štybara nebo třeba Petera Northuga.

S plaváním to tam bylo bohužel trochu složitější, protože bazén byl v Livignu zavřený a my museli  přes hory dojíždět do asi 35 km vzdáleného městečka  Pontresina. Jednou jsme také v neoprenu okusili ledové jezero ve Sv. Mořici. Netušili jsme, jakou teplotu může mít, ale strážník, který šel kolem, se nás ptal, jestli náhodou netrénujeme na ten závod otužilců, které měli být o týden později (takže obrázek o teplotě jsme si udělali sami). :)

 Na kole jsme pár vrcholků zdolali, ale nijak jsme to nepřeháněli, bylo totiž důležité odchodit dobře i ostatní tréninkové fáze toho dne. Počasí nám celkem přálo až na poslední dny, kdy nám zima zalézala až za nehty a my museli cyklistické úseky odjezdit v tamějších tunelech. Naštěstí ale bylo v bočně odkrytých tunelech alespoň trochu sucho a v 5°C jsme trénink v pořádku zvládli.

 U běhu se mi na soustředění bohužel potvrdil můj stávající problém s kolenem. Je to nepříjemná skutečnost, která kříží mé plány do sezóny. Ještě ale stále věřím, že se s tím dá něco dělat. I když jsem toho už zkusil spoustu, stále mám ještě nějaké tipy, které by mi snad mohli pomoci.

 Kvůli momentální situaci plánuji, že si letos dám nějaké závody v dálkovém plavání a možná i nějaké závody na MTB. A kdo ví, třeba ještě stihnu konec triatlonové sezóny a překvapím. :)

FOTOGALERIE