pondělí 21. prosince 2015

Mezinárodní závody v zimním plavání - Hradec Králové


Foto: Jana Navrátilová (facebook)
V sobotu jsem se zúčastnil doposud svých největších závodů v zimním plavání. Plavalo se 1000 m (2 okruhy po 500 m) ve vodě o teplotě 4,7 st. Na start se odhodlalo 25 plavců z 10 zemí a 3 kontinentů.
Byla to dvakrát delší trať, než kterou jsem kdy v takových podmínkách nastoupil, a proto jsem měl ze závodu velký respekt. Setkalo se zde celkem 5 přemožitel-ů/ek kanálu La Manche. Byl zde například Němec Christof Wandratsch, který na tomto kanálu drží historicky 4. nejlepší čas, nebo jeho dlouholetý kamarád, soupeř a výborný český plavec Rostislav Vítek. O konkurenci tedy nebyla nouze.
Trochu mě zaskočila důsledná zdravotní kontrola před závodem. Vyplnění dotazníků o našem zdravotním stavu, kontrola výsledků sportovní prohlídky, odběr krve, moči nebo měření EKG. Na druhou stranu u takovéhoto sportu je to naprosto pochopitelné.

Plavalo se ve 3 rozplavbách po 8 lidech. Ve druhé rozplavbě plavaly převážně ženy a ve třetí potenciálně nejrychlejší muži - mezi nimi i já. Poprvé jsem se setkal s povinností plavat s vlastní reflexní bójí připevněnou na šnůře k pasu kolem těla.

Do vody jsem vlezl jako první necelou minutu před startem, abych si stihl doplavat na dobrou strategickou pozici. Začínalo se proti proudu, takže jsem se tlačil ke břehu řeky, kde je její proud nejslabší. Od začátku jsem se snažil plavat podle sebe a nerozptylovat se tempem někoho rychlejšího. Prvních 250 m jsme ale i tak plavali celkem pohromadě až do té doby, než za to vzal Rosťa Vítek. Němec Wandratsch se ho ještě na chvíli chytl, ale po krátké době nejpíš (jako já) zjistil, že plavat takovou rychlostí dlouho nemůže a zase zvolnil. Já si ho tak zase mohl doplavat. Snažil jsem se ho držet, jak to jen šlo, protože na případný finiš jsem si věřil. To se mi ale nepovedlo a asi 300 m před cílem jsem ztratil kontakt. V tu chvíli už mi bylo jasné, že je rozhodnuto.. Ale nepolevoval jsem, snažil jsem se alespoň o co nejlepší výsledný čas. Do cílové desky jsem plácl pravou rukou v čase 13:52, na druhého Němce jsem ztratil 14 s. Na prvního Vítka to už bylo vteřin 40, což je ale pořád o 20 s méně něž na prvních otužileckých závodech v Jičíně.

Výsledky (pdf)

S výkonem jsem hodně spokojený. Teď už mě snad může zaskočit ,,jen" nižší teplota vody. :) Děkuji Tomáši Prokopovi, že mě k tomuto závodu motivoval, opět musím poděkovat Zdeňkovi Tlamichovi za jeho odborné rady a povzbuzování a taky svému bráchovi za doprovod.

foto: Jana Navrátilová
foto: Jana Navrátilová
foto: Jana Navrátilová

pátek 18. prosince 2015

VT Ramsau




Minulý týden jsem s plzeňskými triatlonisty vyrazil krátké soustředění do Rakouska. Konečně jsem se zase po roce postavil na běžky. I když je trochu smutné, že musíme v prosinci za sněhem až do Rakouska.. ale stálo to za to. Kratší okruh (1,5 km) byl nastříkaný přímo v Ramsau a na delší vyjíždky jsme si vyjeli lanovkou na ledovec Dachstein (3000 m.n.m.). Všichni praví lyžaři už někde závodí, a tak jsme měli téměr celý ledovec jen pro sebe. Počasí nám vyšlo na výbornou, po celou dobu bylo azuro a lehce pod nulou.


středa 9. prosince 2015

Otužilecké závody - Hradec Králové

Na začátku prosince (5.12.) jsem se zúčastnil dalšího otužileckého závodu v Hradci Královém. Tentokrát už na vzdálenost 500 m. Plavalo se v řece Labe, takže jsme měli první půlku závodu i s mírným protiproudem. Bylo krásné slunečné počasí, možná i proto zde byla velmi hojná účast.

Do vody jsem vlezl necelou minutu před startem, abych se stihl ještě trochu rozdýchat a poté už jsem jen čekal na ,,výstřel." Z Plzně jsem ponaučil a proto jsem začal hezky zvolna. Tam jsem poznal, jaké to je, když začátek přepálíte. Tělo pak daleko rychleji tuhne. Člověk totiž necítí, že by se přehříval a dech mu stačí, takže je v pokušení za to pořádně vzít. V ledové vodě, jak jsem se přesvědčil, to ale funguje jinak. :) Závod jsem nakonec zvládl velmi dobře a trať na 500 m jsem vyhrál.

výsledky

sobota 28. listopadu 2015

Zimní plavání: První mety jsem dosáhl v Plzni

Závody ve svém rodném městě jsem si nemohl nechat ujít. Plavalo se v Boleveckém rybníku na traťových vzdálenostech 100, 250, 500, 750 a 1000 m. Pravidla zimního plavaní nedovolují, aby se závodník bez jakýkoliv zkušeností ve vodě o teplotě 8 °C a méně, mohl zúčastnit tratí delších než 250 m.
Jsou zavedené tzv. výkonostní třídy, které si plavec musí postupně vyplavat. Takže mě čekala ,,pouze" vzdálenost na 250 m. Byl jsem ale celkem rád, protože voda měla jen 3 °C a dnes jsem se na delší úsek ještě necítil. :)
Takhle nízká teplota mi ale pěkně hrála do karet, protože k získání III. výkonostní třídy potřebuji, aby teplota vody klesla pod 4 °C.

Trať na 250 m byla nejobsazenější (cca 40 závodníků) a musela se rozdělit do 2 rozplaveb.
Na tak krátký úsek jsem žádnou taktiku nevymýšlel. Od startu jsem to napálil, co to šlo. Chtěl jsem zkrátka vyhrát a zároveň to mít co nejrychleji za sebou. :) V tu chvíli jsem si ale moc neuvědomoval, že 250 m není jen čistý sprint, a že ledová voda bere trochu více energie než voda v bazénu. To jsem nejvíce pocítil přibližně 50 m před cílem. Stále více jsem zpomaloval a chlad se mi kradl do všech částí těla. Věděl jsem ale, že už mi chybí jen pár metrů, a tak jsem tomu nevěnoval příliš velkou pozornost. Cílem jsem projel slušně promrzlej a to jsem ve vodě byl jen 3 minuty, když připočítám předstartovní aklimatizaci. Čistý čas plavání byl 2:21. Z čehož vyplývá, že trať byla o něco kratší (jinak by to byl asi slušný osobák..). 

Byla to výzva a další skvělá zkušenost. Vyplaval jsem si II. výkonostní třídu a hned příští týden v Hradci Králové se mohu pokusit postoupit ještě o stupínek výše. Musím se ale připravit, že poplavu v podobných podmínkách dvakrát delší trať. That won‘t be easy. :)





neděle 25. října 2015

Prémiéra v zimním plavání - Jičín

zdroj: Dalimil Marek
Mám za sebou první závody zimního plavání a dopadlo to velmi dobře. Ještě na začátku minulého týdne jsem byl přesvědčený, že poplavu maximálně trať 500 m. Byl jsem si totiž zaplavat ve venkovním bazénu v Podolí, kde se teplota vody pohybovala okolo 13 ºC a tam jsem se necítil moc dobře. Takže při vědomí, že o víkendu bude mít voda v Jičíně míň jak 10 ºC, jsem si delší plavání nedovedl představit.

K tomu, že nakonec poplavu hlavní závod na 1000 m, mě přesvědčily 3 věci. Zaprvé to byl úspěšný čtvrteční trénink ve Vltavě při 10 ºC vodě. Zadruhé, když jsem zjistil, že tuto trať také poplave kamarád Pavel Mužíček, který má asi tak 5x míň tuku než já. :) A zatřetí velká důvěra od našeho předsedy oddílu (I.PKO) Tomáše Prokopa.

Na start hlavního závodu na 1000m (2x 500m) se odvážilo celkem 55 otužilců i s hlavním favoritem Rostislavem Vítkem (olympionikem z Pekingu). Teplota vody v rybníku Kníže měla jen 9,5 ºC, naštěstí nás závodníky mohlo alespoň trochu povzbudit krásné počasí, které ten den bylo.
Ze závodu jsem měl velký respekt. Věděl jsem, že nesmím přepálit start, protože ve studené vodě člověk daleko rychleji ztrací energii a vytuhne. Proto jsem začal více zlehka, abych ve 2. okruhu vydržel stejné tempo. To se celkem podařilo, když jsem po celou dobu závodu držel 2. místo a doplaval si pro stříbro až do cíle, třetí doplaval parťák Pavel Mužíček. Na prvního R. Vítka jsem ztratil poměrně hodně (59s). Do příště ale vím, že bych se do toho mohl opřít o něco více. Holt je třeba sbírat zkušenosti. Rozhodně jsem ale při své prémiéře s výsledkem maximálně spokojený.

čtvrtek 22. října 2015

Konečně zase na běžeckých závodech

Uběhl nějaký čas od doby, kdy jsem se naposledy podíval na běžecké závody. Ale tenhle víkend jsem zvládl rovnou dva. :)


Běh Borským Parkem (facebook)

Tradiční přespolní běh, na který se rok od roku schází stále více závodníků, se konal v sobotu v Plzni. Do hlavního závodu mužů se přihlásilo přes 80 běžců. Nejlepší z nich lákala finanční prémie, která byla vyhlášená pro 5 nejrychlejších mužů a žen. I díky tomu bylo o konkurenci postaráno.

Závod jsem chtěl rozběhnout pomaleji a pak postupně tempo stupňovat, ale nechal jsem se strhnout s davem. V půlce závodu (3 km) jsem už měl dost, ale viděl jsem, že i ostatní kolem mě trochu ztrácejí dech. Do cílové ,,rovinky" (byl to celkem kopeček) jsem běžel na 7. - 9. místě. Jsem rád, že jsem se ještě dokázal zmáčknout a pro to 7. místo si doběhnout. I cílový čas nebyl s porovnáním z minulých let vůbec špatný.

Výsledky BBP ; Fotogalerie: 1. odkaz,  2. odkaz

City Cross Run - Prague (facebook)

V neděli jsem vyrazil na závody do Prahy. Letos se konal 2. ročník a na startovní pole se postavilo více jak 1400 běžců. Vedení trasy trochu vyplývá z názvu akce. Část vedla zajímavými architektonickými místy a část vedla různými parky a lesy. Vystřídaly se téměř všechny možné povrchy a terény. Zpestřením bylo také například průběh tramvají u Planetária ve Stromovce.

Nechtěl jsem zkoušet, co všechno moje kolena po takové pauze vydrží, a tak jsem se rozhodl pro štafetu za Salming Running Team. Běžel jsem 2. úsek, který měřil 9,1 km. Štafetu mi předal kolega z týmu Václav Culka. Hlavní pro mě bylo si závod užít. Nakonec ale přece jen převládla touha závodit. I když jsem tušil, že to mezi štafetami na bednu asi stačit nebude, tak jsem si chtěl alespoň zaběhnout dobrý čas. Nakonec to ve štafetách stačilo na pěkné 6. místo a na 2. nejrychlejší čas ve 2. úseku. Závod jsem běžel v botkách Salming Distance, v kterých se mi běhá skvěle. Do příště to ale bude chtít už sáhnout po modelu Trail, který by byl na tuto trať ideální.

Děkuji celému týmu Salming za parádní akci a za poskytnutí příjemného zázemí.

(*ve výsledcích je chyba - s parťákem Vaškem máme prohozené úseky)

středa 21. října 2015

Xterra Prachatice a Gigatlon v Plzni

Několik měsíců jsem o sobě nedal vědět. Především to bylo tím, že jsem se skoro žádných závodů nezúčastnil a nebylo tak moc o čem psát. V květnu jsem dopisoval bakalářku a dělal zkoušky, v červnu následovalo učení na státnice a poté obhajoba.. Bylo toho hodně, ale vše dobře dopadlo a po pěti letech je ze mě konečně bakalář. :) 

Na začátku července už jsem si řekl, že odpočinku bylo dost a chtěl jsem se opět pustit do trénování. Bohužel mé věčné problémy s koleny neměly (nemají) konce a místo návratu do závodního sedla, se můj návrat konal k ortopedovi panu Kutáčkovi.  


Xterra Prachatice

V srpnu jsem si už konečně alespoň trochu zazávodil. Nejdříve jsem se vypravil na krátkou Xterru do Prachatic (0,7 - 15 - 5), kde jsem se utvrdil, že jsem plavat stále nezapomněl. S kolem a během už to nebylo takové, ale nakonec to stačilo na slušné 5. místo. Závod jsem si velice užil, už jen kvůli tomu, že se na start postavil můj kamarád a dlouhá léta můj nejlepší triatlonový parťák Vojta Dědek. Všechny na plné čáře (především na běhu) rozdrtil Kuba Janoušek. V ženách dominovala Barča Hlaváčová.



Gigathlon Plzeň
Poslední víkend v srpnu se konal další závod seriálu Gigathlon. Tento nový sport, původem ve Švýcarsku by měl správně obsahovat 5 disciplín (plavání, běh, kolečkové brusle, silniční a horské kolo). V Plzni se na Boleveckém rybníku představily pouze jeho 3 disciplíny, a tak z toho byl klasický terénní triatlon - tedy Xterra (0,5 - 20 - 5). Patriotem závodu byl olympionik Přéma Švarc, který byl součástí jedné ze štafetových trojic. Závod se pro mě vyvíjel dobře. Z vody jsem šel v Přémovo patách a na kolo vyrážel jako druhý (na prvním místě byla právě štafeta, která ještě o něco navýšila náskok díky odpadlé depové části). Po dlouhé době se mi potvrdilo, jak může být důležité si závodní trať před startem projet. Přejel jsem odbočku a než jsem si to uvědomil, sjel jsem asi z 1km dlouhého kopce. Při návratu zpět na trať jsem zjistil, že jsem se propadl asi o 10 míst. Ale i to k závodu patří, nic jsem nevzdával a pokračoval dál. Bylo vtipné, když jsem zpětně zjistil, že si někteří závodníci mysleli, že jsem tak rychlý, že předjíždím o kolo (jeli se 2 stejné okruhy). J
Do druhého depa jsem přijel asi na 7 pozici. Ztráta byla natolik veliká, že se mi o stupních vítězů mohlo jen zdát. Nicméně i tak jsem do cíle doběhl na 5. místě a alespoň mě potěšil 2. nejrychlejší běžecký čas.