North Channel - 2 way relay CZECH IT!

Zvládli jsme to! Ve složení (zároveň i v pořadí) Petr Šlajs, Rory Fitzgerald, Zuzana Procházková, Zdeněk Sláma, Jakub Valníček a Pavlína Procházková jsme zvládli obousměrnou plavbu ze Severního Irska do Skotska a nazpět (dohromady 75 km) za neuvěřitelných 22 h a 59 min a vylepšili jsme tím dosavadní rekord o více jak 5 hodin. Štafeta byla poskládaná především z plavců z České republiky, kteří jsou zároveň členové I. Plaveckého Klubu Otužilců Praha (I.PKO).

Kompletní devíti členný tým CZECH IT! (6 plavců a 3 podporovatelé)

Jak to celé vzniklo

Prvotní myšlenka o přeplavbě se rodila kolem června minulého roku (2017) a mluvilo se dokonce i o 3way a 4way plavbě (3 nebo 4 směry). Později nám bylo ale řečeno, že organizaci zajišťující přeplavby přes North Channel se do toho nechce – bylo by to příliš extrémní a komplikované. Až po konečném rozhodnutí o 2way plavbě, tedy tam a zpět se pak konečně pomalu začal formovat náš tým. Ten, kterému se to zdálo méně zajímavé, vypadl, naopak jiní si začali na kratší plavbu více věřit a do týmu se s chutí přidali. Já se tak dostal z počátečního náhradníka na čtvrtém místě až do samého jádra týmu. Organizačním tahounem celé akce se stal Jakub a v prosinci 2017 byl odsouhlasen název týmu CZECH‘‘IT!.

V rámci příprav se také konala cvičná plavba ve Vltavě v pražském Braníku. Kdy se plavci týmu CZECH IT! a další dobrovolníci z I.PKO sešli na 2 dny. Štafetovým způsobem se pak plavalo 36 hodin v kuse a v mezidobí se odpočívalo ve stanech u břehu řeky. Všichni si akci pochvalovali a myslím, že tento typ tréninku byl před samotnou přeplavbou velmi důležitým. Já jsem se bohužel kvůli svým pracovním povinnostem v zahraničí nemohl akce zúčastnit a musel jsem se spíše smířit s individuální přípravu.

O posledním členovi naší šesti-členné štafety se rozhodlo až pár měsíců před samotnou plavbou. Stal se jím Rory z Velké Británie, který od samého začátku byl zapojen do naší plánovací skupiny a hodně o účast v naší štafetě stál. Zpočátku jsme si mysleli, že naše štafeta zůstane ryze česká, ale řekl bych, že nikdo z nás tohoto rozhodnutí ani na chvilku nelituje. Rory je z nás nejzkušenější – je mu 60 let, plave od svého dětství a navíc přeplaval i pověstný kanál La Manche. Dokonce se v Severním Irsku narodil, takže nám mohl předat spoustu cenných informací, jak o samotných přeplavbách, tak o místních medúzách, mořských proudech apod.

North Channel aneb cesta tam a zpět

Lion's mane jellyfish

Nalodili jsme se v přístavu ve městě Bangor. Celkem se nalodilo 13 lidí (6 plavců + 3 support, 1 lodivod - kapitán Charles, 2 pozorovatelé/rozhodčí a 1 Infinity Channel - guide/Padraig Malon). Loď nebyla bůhvíjak velká, takže jsme se museli poměrně uskromnit. Místa byla především na sezení, pouze vpředu lodi byla malá kajuta pro 2 lidi na spaní.

Pořadí plavců jsme sestavili od papírově nejrychlejšího po nejpomalejšího tak, abychom dosáhli co možná nejlepšího času. Největší obavy při plavbě jsme měli z velmi studené vody 10-11 C a ze žahavých medúz (talířovka obrovská), kterých je zde spousta.

Z přístavu jsme odpluli v sobotu 23.6. v 18:00. Start naší plavby byl na pobřeží městečka Donaghadee (asi 20 min od přístavu). Loď zastavila 200 m od břehu, a tak první plavec musel nejprve doplavat na břeh, postavit se na břeh, aby měl vodu pod pasem a zvednout ruce vzhůru.

Irsko->Skotsko

V 18:37 zazněla siréna a přeplavba mohla začít a za potlesku a pokřiku našich příznivců z místního oddílů otužilců Chunky Dunkers jsem se odrazil ze skalnatého výběžku a zamířil ke 35 km vzdálené pevnině Skotska. 

Skok do vody prvního plavce

Za svoji první hodinu jsem viděl ve vodě spousty medúz, především těch nežahavých. Talířovek jsem také pár zahlédl, ale naštěstí jsem se jim stihl vyhnout anebo byly pro mě v bezpečné hloubce. Rory nám vysvětloval, že za slunce jdou medúzy hlouběji pod hladinu a nejsou tedy tak nebezpečné...o to více jsem se bál, co přijde při plavbě v noci. Plavba mi vůbec neutíkala, jedna hodina v té studené vodě byla nekonečná. Když jsem se podíval po delší době na hodinky, ukázaly mi, že mám odplaváno teprve 25 min. Byl jsem tak šťastný, když mě vystřídal v pořadí 2. plavec Rory a já se tak mohl jít zahřát na loď.

Rozehřátí pak i díky našemu support týmu (Ilče, Nikče a Páje) netrvalo zase tak dlouho. Rychle jsem se usušil, oblékl do teplého, kopnul do sebe pár šálků teplého čaje a začal cvičit – kliky, dřepy apod. Trochu nevýhoda byla, že si člověk na lodi nemohl zaběhat, jak je zvyklý, ale i tak to šlo. Do hodinky jsem se přestal klepat a mohl jsem začít povzbuzovat ostatní. Kolem 23.h se začalo výrazněji stmívat a my jsme začali být trochu nervózní, kolik medúz tam na nás čeká.

Plavba v noci byla psychicky výrazně náročnější. Viděli jsme jen pár světýlek na naší lodi a jinak nic. Nemohli jsme se tak vyhýbat medúzám jako ve dne. Několikrát se mi stalo, že jsem do medúzy přímo zajel rukou, což byl hodně nepříjemný pocit, protože to člověk vůbec nečeká. Pár žahnutí na předloktí a noze jsem schytal, ale nebylo to nic zásadního. Měli jsme poměrně štěstí, že jsme plavali v červnu. Sice teplota vody byla o 3-4 st. nižší než např. v srpnu, ale zase medúz je zde výrazně méně.

Po své druhé plavbě ve 1:40 ráno jsem se po zahřátí šel zabalit do spacáku a na 2 hodinky jsem se prospal. Vzbudil jsem se až kolem 4. hodiny ráno, kdy už se pomalu začalo rozednívat a my už jsme byli kousek od skotského pobřeží. Kousek od otočky vylézal z vody Zdeněk a střídal ho Jakub, který tak trochu slízl smetanu a po pár set metrech ve 4:39 dosáhl jako jediný pevniny a s vítězoslavným řevem zvedl ruce nad hlavu. Měli jsme výborný mezičas – 10 h a 2 min.

Skotsko->Irsko

Sledování času a povzbuzování plavkyně Pavlíny P.

Průběh zpáteční plavby byl velmi podobný předchozímu dnu. Svítilo krásně sluníčko a téměř nefoukalo. Co víc si přát. Vše šlo jako po másle a zanedlouho jsme byli v polovině druhé cesty. Začali jsme se chlácholit, jak jsme skvělý a jak jedeme na nový rekord. Trochu jsme to ale asi zakřikli. Asi 15 km před koncem za námi přišel Padraig, který vypočítává trasu a trajektorii naší plavby závislou na mořských proudech a rychlosti plavce, s tím že teď do toho musíme dát všechno, jinak nás proud stáhne na sever a mi si zaplaveme o 10-15 km navíc. To nás poměrně vyděsilo, zvlášť když jsme doteď do toho dávali 100% a síly postupně ubývali. Proudy nám ale stále ještě pomáhali a plavali jsme díky nim rychleji. Například Pavlína, která byla považována za nejpomalejší z nás neskutečně bojovala a byla schopna plavat až 4 km za hodinu, což byla srovnatelná rychlost s ostatními z týmu. Já jsem se na svůj čtvrtý úsek vydal asi 14 km od Donaghadee a jako každý z nás  jsem tam nechal opravdu všechno. V samém závěru svého úseku jsem už tahal ruce z vody jak z medu a měl jsem toho plné kecky. Za tu hodinku v moři jsem ale uplaval krásných 5,5 km (1:06/100m), což už asi nikdy nezopakuju. J

Bohužel ani toto nepomohlo a proud nás táhl stále více na sever k ostrůvkům Copeland Islands poblíž Bangoru. Nyní jsme dostali od plavebního stratéga Padraiga nový cíl – obeplavat ostrovy těsně při jejich březích ze severní strany tak, abychom se vyhnuli silným proudům, které je omývají. Pořád jsme se trochu divili a v týmu řešili, proč to nevezmeme nejkratší cestou přímo mezi ostrovy, ale raději jsme nevyslovovali moc nahlas, protože jsme byli přesvědčeni, že naši navigátoři moc dobře vědí, co dělají. Když jsme se blížili k pobřeží prvního ostrova, byla zrovna ve vodě Zuzka. Věděla, že kvůli silným proudům musí plavat, co nejvíce ke břehu. To ale ještě netušila, co jí tam čeká. Na kamenných výběžcích se na sluníčku vyhřívalo asi 10 tuleňů a Zuzka odmítala plavat blíže. Byla to poměrně zapeklitá situace, protože při vzdálenosti větší jak 50 m od břehu stála kvůli proudům téměř na místě. Povzbuzovali jsme ji, že to zvládne, ale sami jsme si byli téměř jistí, že bychom na jejím místě reagovali asi dost podobně. Zuzka je ale bojovnice a plavala dal trochu blíže ke břehu, až všichni tuleni naskákali za ní do moře, což pro ní bylo asi ještě daleko horší představa...ale nakonec to skvěle zvládla. Za 10 min ji pak vystřídal Zdeněk a ten už plně informován o proudech a mírumilovných tuleních se naopak vydal ke břehům tak blízko, že o kameny a plovoucí chaluhy škrtal vlastní tělem. Pár zvědavých tuleňů ho při plavbě následovalo a pozorovalo pod hladinou. Po Zdeňkovi nastoupil Jakub, který překonával proudy u posledního ze tří ostrovů. Po velkém boji v jedné jeho části se už následně proudy umoudřily a vypadalo to zase dobře.

Náš cíl plavby se se sílícími proudy neustále měni

V 17:35 se Jakub postavil na pobřeží Severního Irska. My všichni jsme vzápětí naskákali do moře a plní radosti, úlevy a štěstí plavali k němu. Všichni jsme se navzájem objali a poděkovali za tak skvělý výkon a zážitek.

Přeplavbu jsme zvládli v novém časovém rekordu 22 h 59 min a 15 s a doposud nejlepší čas z roku 2016 jsme překonali o 5h a 26min. (seznam štafetových přeplaveb)

Ještě nějaká čísla na závěr. Celková vzdálenost naší plavby byla 45 mil (cca 75 km). Věkový rozdíl našeho týmu CZECH IT! mezi nejmladším a nejstarším plavcem byl 36 let, průměrný věk pak 42 let. Celkem jsem za 4 hodiny ve vodě (podle Garminu) uplaval 19,965 km.

Další úspěchy v zimním plavání v prosinci a lednu

Vyplavání nejvyšší otužilecké třídy

Na začátku prosince se mi v Hradci Králové podařilo vyplavat mistrovskou otužileckou třídu. Pro získání této třídy bylo zapotřebí uplavat min. 750 m ve stojaté nebo slabě tekoucí vodě, která má nižší teplotu než 4 C. Díky tomu již mohu plavat nejdelší tratě na 1000 m bez ohledu na to, jaká je zrovna teplota vody.

Vyhlášení ankety O nejlepšího sportovce ČVUT

15. prosince jsem se zúčastnil vyhlášení ankety o nejlepšího sportovce ČVUT. Byl jsem mezi pěti finalisty a nakonec jsem obsadil druhé místo (za zisk zlaté medaile na loňském mistroství světa v zimním plavání v ruském Ťumeni). Získání tohoto ocenění mě hodně potěšilo a při vědomí, že se v letošním roce budu s touto univerzitou jako absolvent loučit, vážím si ho o to více. Vyhlášení bylo na úrovni. Probíhalo v Betlémské kapli za přítomnosti našeho rektora Petra Konvalinky.

Memoriál Alfreda Nikodéma

O vánočních svátcích jsem zúčastnil asi nejznámějšího otužileckého závodu v ČR. Do Vltavy se u Národního divadla ponořilo téměř 400 plavců. Na nejdelší trať 750 m se vydalo lehce přes 100 nejodvážnějších plavců, kteří byly rozděleny do více rozplaveb podle očekávané výkonnosti. Já jsem se ocitl na startu s hlavními favority (Lenkou Štěrbovou a Rosťou Vítkem). Plavali se 2 okruhy. Po prvním kole jsme se já, Rosťa a Lenka od zbytku pole odtrhli a utvořili si poměrně slušný náskok. Ve druhém kole mi už ale hodně došlo a ocitl jsem se osamocen na třetím místě. Vyhrála s přehledem Lenka, Rosťa byl druhý a patří jim velká gratulace.

Po závodě jsem měl ještě krátký rozhovor pro ČT do hlavních zpráv, čehož si všimla řada mých známých. Občas si ze mě teď ale kamarádi utahují, že mě porazila žena. S tím už teď ale nic nenadělám, Lenka je zkrátka superžena. J Každopádně se do příštího roku budu snažit lépe připravit a Lence se vyrovnat (a třeba ji i porazit).

Vítězný pohár družstev (součet času 3 nejlepších plavců) dosáhl můj mateřský oddíl I. pražský klub otužilců (I.PKO) ve složení L. Štěrbová -1., P. Šlajs – 3., V. Mori – 4.

Mistroství světa v zimním plavání – Burghausen

Po Novém roce se 5.1. konalo mistroství světa v zimním plavání (akce organizovaná IWSA). Německý Burghausen není od českých hranic příliš daleko, a tak nebyl problém na závody dojet individuálně vlastním autem. Mistroství se pořádalo pouze na trať 1000 m ve venkovním bazénu o délce 25 m (kotoulové obrátky nebyly povoleny).

Během závodu panovaly velké mrazy (až -13 st. C), proto se pořadatelé museli hodně snažit, aby voda nezamrzla a například přes noc tomu bránili tak, že nechávali ve vodě běžet několik vířidel.

Trochu jsem se divil, že jsem se s nahlášeným časem nedostal do nejrychlejší rozplavby, ale celkem pochopitelně do ní dostali přednost známější jména byť i s časem o několik sekund horším. Svou rozplavbu jsem s přehledem vyhrál a s časem 13:23 jsem se zařadil na zatím první pozici. Poslední rozplavba ale byla výrazně rychlejší a pro mě to nakonec znamenalo celkově 6. místo. Alespoň jsem zvítězil v kategorii 25-30 let.

Světový pohár a český pohár v polských Katovicích

Minulý víkend jsem se vydal na závody do Polska. Jelikož za náš oddíl I.PKO plave také několik polských otužilců, uspořádali pro nás Čechy závody také na území Polska. V rámci těchto závodů byl zorganizován také SP na 1 km. Samozřejmě jsem se chtěl zúčastnit obou akcií, ale vůbec jsem netušil jak si s tím mé tělo poradí. Jednalo se plavání v 1,5 st. vodě nejdřív na vzdálenost 1000 m (SP) a o tři hodiny později 750 m (v rámci ČP). Byl jsem odhodlaný, že to zvládnu a lákala mě taková challenge. Nakonec nás takových odvážlivců bylo více (celkem asi 8) a ukázalo se, že to není zase tak veliký problém. Pár plavců mi dokonce řeklo, že se jim druhý závod zdál pocitově lepší. Pro mě vyšly oba závody asi na stejno. Byl jsem až překvapen jak jsem si s tím poradil. Možná nám i hrálo do karet hřející sluníčko na obloze a dobře vyhřívaný stan od pořadatelů. Po doplavání jsem na sebe navlíkl veškeré své oblečení a šel si zaběhat a brzy jsem se cítil dobře. Na obou závodech, které jsem ten den plaval mě porazil Rosťa Vítek, a tak pro mne zbyly dva stříbrné poháry. S výkonem jsem ale maximálně spokojený. J

Sezóna v zimním plavání je v plném proudu

Po delší době se vracím ke psaní svého blogu. Od mého posledního příspěvku uběhlo více jak 5 měsíců. Během té doby jsem stihl měsíční pracovní stáž v Norsku, dovolenou na Islandu, objet pár triatlonů a zaběhnout několik podzimních přespoláků. Ale to hlavní, co se sportu týká, začalo teprve před měsícem. Ano, sezóna zimního plavání!

Před startem sezóny 2016/17 jsem si slíbil, že se pokusím vyhrát ČP. Proto musím zvládnout minimálně 10 závodů, protože přesně tento počet se do celkového bodování započítává. Abych ale pomohl také svému klubu I. PKO Praha, musím závodů objet co nejvíce, protože každý se počítá.

Nyní mám za sebou již 4 závody:
Slavkov u Brna, voda: 13,2 ºC - 1000 m - 2. místo
Jičín, voda: 10,2 °C - 1000 m - 1. místo
Jihlava, voda: 8,8 °C - 1000 m - 2. místo
Blansko, voda: 5 °C - 750 m - 1. místo

Bohůžel mě nyní brzdí má otužilecká třída, se kterou mohu plavat ve vodě pod 8 °C maximálně 750 m, a tak ztrácím cenné body do ČP. Mohu ji získat pouze tak, že poplavu na nějakých závodech 750 m ve vodě pod 4 °C. Počasí mi teď nehraje moc do karet, tak doufám, že to bude co nejdříve, abych se mohl opět utkávat jen s těmi nejlepšími.

PS. Na sportovní prohlídce mi oproti loňskému roku naměřili o 1% méně tuku, tak doufám, že na to letos nedojedu. :)