Čína - International Winter Swimming

Včera jsem se vrátil z velmi vydařené akce - z festivalu zimního plavání pořádaného v Číně. Byl to týden plný sportu, poznávání nových kultur, gastronomie, ale především velké zábavy a přátelství. Za těchto několik dní jsem toho všeho naprosto plný a jen těžko se mi s tím vším loučilo.

Mohl bych zde popsat celý blog, ale nevím, jestli by to někdo četl, proto se zmíním pouze o dvou závodních dnech.

Jinan - Winter Swimming In Springs

Po 2 dnech strávených v Shanghaji jsem se já a další plavci přesunuli na sever do 1000 km vzdáleného města Jinan, kde se konaly naše první závody. Toto město je známé především pro své vodní prameny, které tam vyúsťují. Proto bylo jezero v centru 6 milionového města velmi čisté.

Všechny kategorie plavali stejnou vzdálenost - trať na 300 m. Malý trajekt nás nejdříve dopravil na ostrůvek uprostřed jezera. Odkud se pak plavalo jedním směrem přímo až ke břehu, kde byl cíl.

I když jsem před odjezdem byl trochu nachlazený a trénink v ledové vodě jsem vynechával, v den závodu jsem byl už fit a věřil jsem si na cenný kov. Věděl jsem ale, že to nebude vůbec jednoduché. To se potvrdilo hned po startovním výstřelu, kdy se hned od začátku na mé úrovni drželi další dva plavci. Nedalo mi to a ještě více jsem zabral, abych je setřásl. Po pár desítkách metrů se mi to podařilo, ale ztratil jsem hodně sil a do cíle to bylo ještě asi 100 m. Ke konci závodu už jsem bojoval spíše sám se sebou. Ale zvládl jsem to. Doplaval jsem první o 8 vteřin před druhým Rusem a 15 vteřin před třetím Číňanem.

Po výlezu mě ještě na chvíli zadržela čínská novinářka s několika otázkami ohledně závodu (naštěstí to bylo v anglickém jazyce). A  když už jsem se chystal si vzít ručník a rychle se obléct do teplého, zavolali nás medailisty na slavnostní vyhlašování. Klepal jsem se a se svými zmrzlými tvářemi jsem se snažil usmívat na tleskající diváky. Ale stálo to za to. Kolem krku mi spadla krásná křišťálová medaile a do ruky mi byl vtisknut poukaz na 1000 ¥. A tak jsem dostal své první prize money v zimním plavání. :)

Taierzhuang (Zaozhuang) - Grand Canal of China

Z Jinanu jsme se přesunuli jižně do krásného města Taierzhuang, kde nás ubytovali v nově zrekonstruovaném ,,starobylém městě/Ancient". Závody se zde pořádaly především na krátké vzdálenosti. Venkovní bazén o délce 50 m a šířce 6 drah, byl umístěn v čínském (dříve velmi významném) dopravním kanálu. Bazén byl vytvořen pomocí malých barelů, které znám z triatlonových závodu, kde tyto barely většinou slouží jako odrazový ponton do vody.

Na programu byly všechny plavecké styly na 50 m, včetně týmových štafet na 4 x 50 m a na závěr závod na 450 m. Ten se jako jediný uskutečnil mimo ohraničený bazénový prostor. Bohužel jsme si mohli vybrat pouze jednu disciplínu (+ štafetu). Příliš jsem neváhal. Zvolit si nejdelší trať jsem bral jako samozřejmost. Trochu mě jen nehrál do karet časový harmonogram. Podle rozpisu jsem měl totiž mít mezi štafetou a závodem na 450 m pouhých 15 min pauzu. Z toho jsem měl celkem obavy, protože to je snad nejhorší čas. Tak dlouho nemohu zůstat ani ve vodě, abych čekal na start, ani se nestihnu opět rozehřát. Ale jak už jsem si řekl mnohokrát, je to jen o hlavě. :)

Po doplavání štafety, kde jsme dostali hlavně od čínských, ale i jiných národností slušnou nakládačku a nezbývá nám nic jiného než trochu potrénovat a příští rok jim to vrátit, jsem měl necelých 10 min do startu svého závodu. Než nás zavolali na start, poskakoval jsem v klubové flísce a snažil se udržet v teple. Pak už jen následovalo několik málo instrukcí od pořadatele, skok do vody a start.
Od začátku jsem to rozjel tak, abych pokud možno vydržel stejným tempem celý závod (ne jako v Jinanu). Myslím, že se mi to podařilo. I když někteří si zpočátku mysleli, že jsem úvod přepálil, jak jsem se rychle vzdaloval svým soupeřům. Když mě ale pozorovali delší dobu a viděli, jak se můj náskok neustále zvyšuje, zjistili, že se mýlili. Po doplavání jsem se cítil jak někde na mistrovství světa. Byl jsem v obrovské euforii z lidí, kteří stáli kolem a jásali. Všechna pozornost se ubírala 2 minuty pouze a jen na mou osobu. Hodil jsem si na ramena velkou českou vlajku a roztáhl své ruce prudce do stran. Nekonečné cvakání fotoaparátů, slavnostní pokřiky, radostné úsměvy, plácání po zádech a gratulace všemi možnými způsoby - byl to nádherný a nezapomenutelný zážitek. :)

Fotogalerie - Rajče.net