čtvrtek 1. května 2014

Pan American Cup - Lima, Peru

Po závodě jsme v Brasílii zůstali ještě 2 dny. Nebyl to ale čas, kdybychom chodili po městě a navštěvovali památky. Museli jsme myslet na to, že nás za týden čeká další důležitý závod v Limě. Strávili jsme tedy tyto dny lehkým tréninkem a regenerací (Compex nebo lymfatická masáž od Lenky Kovářové). Z mého letos prvního triatlonu jsem si odnesl také pěknou dávku puchýřů na chodidle, což bylo poměrně bolestivé. Měl jsem problémy chodit natož běhat. Ve středu jsme přeletěli do Peru, kde jsme se dočkali velmi milého přivítání od pořadatelů. Malé zklamání bylo, když jsme se dozvěděli, že hotel si budeme muset zaplatit, i když nám před příletem slibovali opak.

Do závodu nám chybělo pouze pár dní, a tak jsme to s tréninkem nepřeháněli a spíše odpočívali. Na kolo jsme mohli pouze na chvíli ráno za tmy, kdy ještě nebyl takový provoz. To znamenalo nastavit budíček na 4:30, trochu více se obléci a vzít blikačku na kolo. Zvládli jsme i jeden rychlý trénink v tamějším bazénu a někteří i tempový běh nebo rovinky na dráze. Mne bohužel puchýře na noze neopustily a spíš to bylo jen horší a horší. Nedovedl jsem si představit ani kratičký klus a už jsem byl smířen s tím, že to půjdu, jak se říká, z fleku. Držela mě pouze hesla ,,odpočinek dělá mistry, nebo méně je více ", která rád používá můj trenér Zbyšek Zeman. Asi bych to ale nezvládl nebýt růžového zázraku začínající na měkké I, který mi pomohl aspoň trochu utišit bolest.




Startovní pole bylo opět velmi skromné. Ten den se sešlo pouze 24 triatlonistů. Startovalo se z pláže a plavali se 2 okruhy. Voda měla asi 18 °C, takže byly povoleny neopreny. Za což jsem byl rád, protože voda byla poměrně chladná a vlny si s námi pěkně pohrávaly. Plavalo se poměrně rychle, ale udržel jsem se v čele a vylézal z vody na 3. pozici. Hned ze začátku kola jsem nezachytil únik dvou favoritů Mexičana Pereze a Američana Huffmana, kteří vytvořili velmi silnou dvojici a nakonec si po jejich výborném výkonu rozdělili zlatou a stříbrnou medaili. Já se na kole zpočátku velmi trápil. Nevydržel jsem v 1. skupině a propadl se až do 2. Tam jsem se ale postupně vzchopil a i jsme dojeli 1. skupinu, takže jsem byl před během na 3. až 13. pozici. Běh už byl pocitově o dost lepší než v Brazílii, ale první desítku to nestačilo a doběhl jsem 14. I když to nebyl kdovíjaký výkon, byl jsem hlavně rád, že jsem závod dokončil. Budou další a budou lepší.

Ani na tomto závodě naše výprava neodcházela s prázdnou. Tentokrát medailovou štafetu převzala Péťa Kuříková, která brala bronz.; B. Hlaváčová. 5.; T. Řenč 6.; T. Kabrhel 9.

Poprvé jsem také mohl okusit na vlastní kůži nový závodní dres od Lawi, u kterého jsem sice zatím nemohl otestovat jeho dobré vlastnosti ve vodě, ale na kole a běhu se osvědčil. 

V den odletu jsme ještě stihli navštívit českou ambasádu, kde jsme se dočkali velmi příjemného přivítání a byla to pro mě zajímavá zkušenost. 

FOTOGALERIE (Brazílie+Peru)

Žádné komentáře:

Okomentovat