Něco za něco - závod(k)y si vzaly svoji daň

Jak už jsem se zmínil v článku níže, do závodu v Limě jsem nastupoval s pěkným puchýřem na chodidle. Nepomohl ani tejp, který jsem si před startem kolem chodidla 3x obtočil. Při závodě se mi stejně shrnul a puchýř tak dostal o to víc zabrat. Po dlouhé náročné cestě zpátky do Čech se noha ani neměla šanci dát do pořádku. Už od pohledu to nevypadalo dobře a zápach jen potvrzoval, že se mi do ní asi dostala nějaká infekce. V pátek jsem tedy raději vyhledal v Plzni doktora, který mi puchýř ošetřil a předepsal antibiotika.

Zní to tak banálně. Nějaký puchýř na noze, co to je. Puchýřů už jsem měl stovky. Tenhle ale tedy opravdu stojí za to. Celý víkend jsem proseděl/proležel doma a jen s námahou jsem si došel na záchod nebo pro něco k jídlu. Bolest mě doprovází při každém kroku a nepomáhá ani, když si říkám:,,co bolí, to sílí." :) Musím se teď smířit s několika dny volna a aspoň ho využít k dohnání úkolů ve škole, které se mi po výpravě do Jižní Ameriky pěkně nahromadily.

I když je teď v ohrožení můj start na EP v Bratislavě, nelituji toho, že jsem se v Limě na start postavil. Udělal bych to znovu. Zkrátka zde platí "něco za něco."