V neděli 1. 2. se v Praze ve Velké Chuchli
představil nový sport nesoucí název Kryathlon. Byl krásný slunečný den a voda
Vltavě (měřena podle pravidel na 3 místech závodní tratě) měla pouhé 3,2 °C.
Čekalo nás 250 m plavání v ledové vodě, 2,5 km běh a na závěr 3 km běh na
lyžích. Původně se počítalo, že se na lyžích poběží 5 km, ale z důvodu
horších sněhových podmínek to organizátoři zkrátili. Už takhle jsme tam ve
velkém počtu lidí kroužili 20 kol, přesto ale klobouk dolů před pořadateli, že
lyžařskou část byli schopni v těchto teplejších dnech zachovat.
V neděli ráno jsem vstal a věděl jsem, že nastal den D.
Moc jsem si nedokázal představit, že už za pár hodin polezu do sotva rozmrzlé
Vltavy. Posnídal jsem, jako před každým závodem, ovesnou kaši
obohacenou lžičkou prášku Maca
od Lifefoodu, která mě vždy dobře
,,nakopne“ a správně povzbudí před výkonem.
Na místě závodu se to jen rojilo fotografy a různými lidmi z médií
(ČT, Tv Barandov, Mafra), což mě příjemně překvapilo. Startovní pole se
skládalo z 55 odvážlivců, z toho 9 žen. Kvůli malému okruhu byli
kryathleti rozděleni do 2 vln (v 1. byl předpoklad rychlejších závodníků).
Do vody se vlézalo 1-2 minuty před startem. Mojí strategií
bylo vlézt do vody co možná nejpozději, čímž jsem ušetřil svému tělu pár
vteřinek od delšího pobytu ve vodě. Bylo to ale na úkor dobré startovní pozice.
Po výstřelu jsem se musel prvních 25m proplést mezi pomalejšími plavci, ale to mě
naštěstí nestálo moc sil. Až na posledních metrech jsem se dostal o tělo před
Pavla Mužíčka, ale po zaváhání při výlezu z vody jsme vbíhali do depa v těsném závěsu. Potom
co jsem v depu dostal od Pavla přes 20s (mám do příště co zlepšovat) a od
druhého závodníka Matěje Červeného, který si dokonce na sobě nechal mokré plavky a vzal
jen své suché triko, ještě víc, jsem vybíhal na běžeckou část na 3. místě. Po
necelém kilometru jsem se dostal opět do čela a do druhého depa jsem přiběhl
s poměrně slušným náskokem. V depu jsem ale opět nebyl příliš rychlý.
Musel jsem se z pohodlných běžeckých bot Salming Speed, ve kterých se mi běželo parádně, přezout do
lyžařských. S ještě z vody zmrzlými prsty mi to trochu dělalo celkem
problémy, a tak při nazouvání lyží mi byl Pavel opět v patách. Na běžkách jsem
si už ale věřil. Asi po pátém z celkových 20 kol jsem Pavla o jedno
předjel a tušil jsem, že bych si první pozici měl udržet až do cíle. To se
naplnilo a v čase 23:49 jsem s velkou radostí proťal cílovou pásku.
Velké díky patří Jackovi Brightovi a jeho širokému
organizačnímu týmu a také za skvělé moderování po celou dobu akce Stanislavu
Bartůškovi.
Děkuji všem, kteří mi
fandili a drželi palce.
